ÚVODNÍ SLOVO

10. května 2012 - Měsíční bulletin

Na základě pravidelné hospodářské a měnové analýzy rozhodla Rada guvernérů na svém zasedání 3. května 2012, že ponechá základní úrokové sazby ECB beze změny. Je pravděpodobné, že míra inflace zůstane v roce 2012 nad 2 %. Rada guvernérů však očekává, že se ceny v horizontu, který je pro měnovou politiku relevantní, budou nadále vyvíjet v souladu s cenovou stabilitou. Tomu také odpovídá skutečnost, že tempo růstu peněžní zásoby zůstává utlumené. Dostupné ukazatele za první čtvrtletí nadále odpovídají stabilizaci hospodářské aktivity na nízké úrovni. Poslední ukazatele výběrových šetření pro eurozónu upozorňují na přetrvávající nejistotu. Z hlediska vývoje v dalším období se očekává, že hospodářská aktivita se bude během letošního roku postupně zotavovat. Zároveň zůstává hospodářský výhled spojen s riziky zpomalení hospodářského růstu.

Inflační očekávání pro ekonomiku eurozóny jsou nadále pevně ukotvena na úrovni, která odpovídá cíli Rady guvernérů zachovat míru inflace ve střednědobém horizontu pod 2 %, ale blízko této úrovně. V posledních několika měsících prováděl Eurosystém standardní i mimořádná opatření měnové politiky. Tato kombinace opatření pomohla jak finančnímu prostředí, tak transmisi měnové politiky. Další vývoj bude pečlivě sledován s tím, že veškerá mimořádná opatření měnové politiky jsou ze své podstaty přechodná a že Rada guvernérů bude nadále plně využívat své možnosti zajišťovat střednědobou cenovou stabilitu přijímáním důsledných a správně načasovaných opatření.

Pokud jde o hospodářskou analýzu, dostupné ukazatele za první čtvrtletí nadále odpovídají stabilizaci hospodářské aktivity na nízké úrovni. Poslední signály z výběrových šetření pro eurozónu upozorňují na přetrvávající nejistotu. Současně jsou patrné náznaky, že ve světě dochází k hospodářskému oživení. Odhlédneme-li od krátkodobého vývoje, Rada guvernérů nadále očekává, že ekonomika eurozóny bude během roku postupně oživovat a podporovat ji bude zahraniční poptávka, velmi nízké krátkodobé úrokové sazby v eurozóně a veškerá opatření přijatá s cílem posílit řádné fungování ekonomiky eurozóny. Očekává se však, že přetrvávající napětí na některých státních dluhopisových trzích v eurozóně a jeho dopad na podmínky pro poskytování úvěrů a dále proces korekce rozvah ve finančním i nefinančním sektoru a vysoká nezaměstnanost budou dynamiku růstu i nadále tlumit.

Tento hospodářský výhled nadále podléhá rizikům zpomalení růstu, která souvisejí především se zesílením napětí na státních dluhopisových trzích v eurozóně a jeho potenciálním přelitím do reálné ekonomiky eurozóny i s dalším růstem cen komodit.

Meziroční inflace v eurozóně měřená HICP dosáhla podle předběžného odhadu Eurostatu v dubnu 2012 úrovně 2,6 %, zatímco v předchozích čtyřech měsících činila 2,7 %. V roce 2012 zůstane inflace pravděpodobně nad 2 %, a to především v důsledku růstu cen energií, a dále také z důvodu zvyšování nepřímých daní. Na základě současných cen futures pro komodity by počátkem roku 2013 měla meziroční inflace opět klesnout pod 2 %. V této souvislosti bude Rada guvernérů věnovat pozornost zejména jakýmkoli známkám toho, že se vyšší ceny energií promítají do mezd, zisků a cenotvorby obecně. V následujícím období by však v podmínkách mírného hospodářského růstu v eurozóně a dobře ukotvených dlouhodobých inflačních očekávání měly cenové tlaky zůstat omezené.

Rizika pro výhled inflace měřené HICP v dalších letech jsou stále vnímána jako celkově vyrovnaná. Proinflační rizika souvisejí s vyššími než očekávanými cenami komodit a růstem nepřímých daní, zatímco protiinflační rizika jsou spojena se slabším než očekávaným vývojem hospodářské aktivity.

Výsledky měnové analýzy naznačují, že tempo růstu peněžní zásoby zůstávalo mírné, přičemž v několika posledních měsících mírně zrychlilo. Meziroční tempo růstu agregátu M3 dosáhlo v březnu 2012 úrovně 3,2 %, zatímco v únoru činilo 2,8 %. Od ledna bylo zaznamenáno posílení bankovních vkladů.

Rovněž meziroční tempa růstu úvěrů nefinančním podnikům a úvěrů domácnostem (upravená o prodej a sekuritizaci úvěrů) v březnu dosáhla úrovně 0,5 % resp. 1,7 % a obě hodnoty byly o něco slabší než v únoru. Objem úvěrů MFI nefinančním podnikům a domácnostem zůstal oproti předchozímu měsíci prakticky beze změny.

Údaje o vývoji peněžní zásoby a objemu úvěrů do března potvrzují, že se finanční podmínky celkově stabilizovaly, a že tak v souladu se záměry opatření Eurosystému bylo zabráněno náhlé a nesourodé korekci rozvah úvěrových institucí. V této souvislosti dubnové výsledky průzkumu bankovních úvěrů ukazují, že čisté zpřísnění úvěrových standardů ze strany bank v eurozóně v prvním čtvrtletí 2012 oproti závěru roku 2011 výrazně kleslo jak u úvěrů nefinančním podnikům, tak u úvěrů domácnostem, a to také v důsledku zlepšení podmínek financování bank. Výsledky průzkumu bankovních úvěrů také naznačují, že poptávka po úvěrech zůstala během prvního čtvrtletí 2012 utlumená vzhledem ke slabé ekonomické aktivitě a probíhajícímu procesu korekce rozvah v nefinančních sektorech. Podpůrný vliv mimořádných opatření Eurosystému a jejich pozitivní dopad na tempo růstu úvěrů se v plné míře projeví až po určité době, jakmile dojde k oživení poptávky. V této souvislosti je třeba poznamenat, že druhá tříletá dlouhodobější refinanční operace byla vypořádána teprve 1. března 2012.

Z hlediska dalšího vývoje je nezbytné, aby banky dále posílily svou odolnost, a to také nerozdělením zisku. Zdravé bankovní rozvahy budou klíčovým faktorem, který usnadní náležité poskytování úvěrů ekonomice a návrat k normálnímu fungování všech kanálů financování.

Hospodářská analýza tedy naznačuje, že by cenový vývoj ve střednědobém horizontu měl zůstat v souladu s cenovou stabilitou. Srovnání výsledků hospodářské analýzy se signály z měnové analýzy tento obrázek potvrzuje.

Je nezbytně nutné zajistit v eurozóně udržitelnost fiskálního vývoje a hospodářského růstu. Většina zemí eurozóny dosáhla při fiskální konsolidaci v roce 2011 značného pokroku. I když nezbytná komplexní fiskální korekce tlumí v blízkém horizontu hospodářský růst, její úspěšná realizace přispěje k udržitelnosti veřejných financí a tím ke snížení rizikových prémií u státních dluhopisů. V prostředí zvýšené důvěry ve fiskální hospodaření by měla posílit také aktivita soukromého sektoru a podpořit tak soukromé investice a střednědobý růst.

Současně je v eurozóně nezbytné spolu s fiskální konsolidací podpořit růst a jeho potenciál rozhodnými strukturálními reformami. V tomto kontextu je nezbytné usnadnit podnikání, zakládání nových podniků a vytváření pracovních míst. Opatření zaměřená na podporu konkurence na trzích zboží a služeb a zvýšení schopnosti podniků upravovat mzdy a zaměstnanost podpoří inovace, tvorbu pracovních míst a dlouhodobější perspektivu růstu. Reformy v těchto oblastech jsou významné především v zemích, které utrpěly výraznou ztrátu v nákladové konkurenceschopnosti a potřebují podpořit produktivitu a zlepšit obchodní bilanci.

Pokud jde o proces korekcí v eurozóně, zkušenosti z ostatních velkých měnových zón ukazují, že regionální rozdíly v hospodářském vývoji jsou běžným jevem. V několika zemích eurozóny se však v posledním desetiletí nahromadily výrazné nerovnováhy, které jsou nyní korigovány.

Co se týče orientace měnové politiky ECB, ta musí být zaměřena na eurozónu. Hlavním cílem měnové politiky ECB zůstává zachování cenové stability ve střednědobém horizontu. To je nejlepší přínos měnové politiky k hospodářskému růstu a tvorbě pracovních míst v eurozóně.

Řešení rozdílů mezi jednotlivými zeměmi eurozóny je úkolem národních vlád. Ty musí přijmout rozhodná opatření k řešení hlavních nerovnováh a zranitelných míst ve fiskální, finanční a strukturální oblasti. Rada guvernérů konstatuje, že v mnoha zemích bylo dosaženo pokroku, ale je třeba, aby vlády několika zemí byly ambicióznější. Naším společným zájmem je zajištění zdravého fiskálního hospodaření, finanční stability a konkurenceschopnosti ve všech zemích eurozóny.

Toto vydání Měsíčního bulletinu obsahuje dva články. První posuzuje a hodnotí klíčové prvky rozpočtového paktu, který je součástí nové Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii. Druhý článek porovnává nedávnou finanční krizi ve Spojených státech a eurozóně se zkušenostmi Japonska v 90. letech 20. století.